Lvíček
PORTRÉT PLEMENE – AKTUÁLNĚ V ČASOPISU E-CANIS
https://www.ecanis.cz/clanky/lvicek-bezmezne-miluje-a-chce-byt-milovan-_1604.html
Lvíček je malé společenské plemeno z rodiny bišonků, kam také patří maltézský psík – maltézáček, boloňský psík, Coton de Tulear – bavlníkový pes z Madagaskaru, havanský psík a samozřejmě Bichon a poil frisé – bišonek. Na rozdíl od nich vzhledem k odlišné tělesné stavbě, což se týká především delších končetin, je lvíček předurčen k větší pohyblivosti a vytrvalosti.
Jeho úžasnou rychlost, hravost a teatrálnost lze velmi dobře využít při závodech agility. Svou elegancí, hrdým postojem a zájmem udělat radost svému pánovi za všech okolností se výborně prezentuje na psích výstavách.
Bude s Vámi – pokud o to budete stát – nadšeně absolvovat dlouhé pěší tůry, ale zrovna tak se v pohodě a rád povaluje na gauči. Je velmi společenský, skvěle vychází s lidmi všech věkových kategorií, má jen jednu podmínku: potřebuje lásku svých majitelů. Bez ní se lvíček neobejde, proto to není pejsek pro každého. Pokud ho milujete, udělá pro Vás cokoli, co Vám na očích uvidí.
Něco z historie
Když se lvíček v roce 1960 objevil v Guinnessově knize rekordů jako nejvzácnější plemeno psů na světě, málokdo věděl jak vlastně takový pejsek vypadá. Zvláštní, protože v dobách své největší slávy byl lvíček jedním z nejpopulárnějších společenských psíků.
Lvíčci, nebo jim velmi podobní psi byli velmi oblíbenými mazlíčky vysoké šlechty po několik století. Vlastnila jej například princezna Kateřina von Mecklenburg z Německa, ale také italská velmi zámožná a mocná rodina Medicejů. Můžeme je dodnes sledovat v uměleckých dílech po celé Evropě již od 13. století. Na svých obrazech je ztvárnili takoví velikánové jako například Eyck, Tiziano, Cranach, Mostaert, Coques a hlavně Dürer a Goya. Právě na jednom z nejznámějších Goyových obrazů – Vévodkyně z Alby (viz. obrázek) je vyobrazen lvíček. Lvíček je tedy bezpochyby velmi starým plemenem.
V knihách a encyklopediích se lvíček objevuje již od roku 1555. Francouzský přírodovědec Buffon lvíčka pojmenoval Bichon de Petit Chien de Lion (malý lví bišonek) a francouzi se od té doby považují za zemi původu. Dnes je oficiální název Petit Chien Lion, ale mnohem více se na celém světě používá z němčiny převzatý Löwchen, nebo Lowchen pro anglicky mluvící země.
Proč tedy lvíček, kdysi tak oblíbený, na počátku 20. století málem vyhynul? Pravděpodobně s klesajícím významem tradiční šlechty klesala i obliba jejich miláčků. Všichni dnešní milovníci tohoto krásného plemene mohou děkovat jisté madam Bennertové z Bruselu, která se zasloužila o znovuvzkříšení lvíčků. Po 2. světové válce, když byli lvíčci z jediné chovatelské stanice na světě doslova vyhozeni na ulici, posbírala typově odpovídající jedince a díky trpělivé chovatelské práci se jí podařilo zastavit zdánlivě neodvratný konec tohoto plemene.